Mimozemské pokrmy

Jedna ze scén připravovaného fan filmu  Star Trek: Skryté hry se (doslova) točí kolem slavnostní recepce. Na té jsou hosty významní vyslanci z Alfa i Beta kvadrantu a ti se potřebují posilnit před náročným diplomatickým jednáním. Pohoštění si vzala na starost Eva Železná (Barevná) a připravila nevídanou hostinu, posuďte sami:

Kolik různých pokrmů jsi připravovala a byly opravdu všechny jedlé?

Celkem jsem na plac přinesla asi sedm druhů mimozemských jídel. Jedlé byly všechny, myslím, že se dokonce velká část na konci druhého natáčecího dne skutečně snědla. Jen zelené a modré bramborové knedlíky snad nikdo nepozřel… jo a málem bych zapomněla, všechny byly samozřejmě vegetariánské

Jaké ingredience je potřeba pro mimozemsky vypadající (a chutnající) pokrmy?

Potravinářské barvivo :-) Chuť byla, obávám se, obyčejně pozemská.

Kde jsi brala inspiraci?

Spíš jsem vycházela ze zadání, že to má dobře vypadat, dlouho vydržet a má to být aspoň zčásti jedlé. Pak jsem vzala své osvědčené recepty a hrála si s barvami. Výsledek mě samotnou překvapil.

Jak dlouho trvala příprava a které jídlo bylo nejnáročnější?

Jídla jsem připravovala postupně v průběhu jednoho odpoledne a večera. Odpoledne pohoda, večer trochu makačka… a finišovala jsem ve dvě ráno, protože jsem nečekala, že to bude taková piplačka. Další hodinu pak zabraly dodělávky přímo na konferenci, ale to už jsem měla pomocníky.

Nejnáročnější byly rozhodně cupcaky, protože se dělaly natřikrát – upéct cupcaky – vytvořit marcipánové červy – zalít barevným želé.

Co bylo v těch podivně tvarovaných nádobách za nápoje?

Asi to bude zklamání, ale jen voda s potravinářským barvivem. V nádobách ze kterých se upíjelo pak modrý energiťák.

Prozradíš nějaký recept pro mimozemsky vyhlížející jídlo, které si můžeme udělat sami doma?

Nejjednodušší a nejefektnější se nakonec ukázaly palačinky. Do těsta přidat barvivo (třeba fialové), usmažit palačinky, natřít nějakou hodně rudou marmeládou, srolovat a šikmo překrojit. Některým hercům se z nich dělalo zle jen je viděli, ale údajně byly nakonec nejchutnější.

Máš nějakou veselou historku z vaření a/nebo přípravy na natáčení?

Možná spíš z přípravy. Přítel vždycky kňučí, když připravuju jídlo na divadelní zkoušky nebo na natáčení, že ostatní se nacpou a on bude hlady. Když jsem večer před natáčením vařila na Skryté hry, tak se připlížil do kuchyně přilákán vůní. Podíval se na jídlo na talířích, zděšeně vykřikl „Ježiši fůůůůůj, to je odporný!“ a utekl. Když jsem se pak nakonec chtěla pochlubit výsledkem, nechtěl se ani podívat, natož ochutnat.

Slavnostní recepce není jediný okamžik, kdy může posádka a hosté pojíst něco zajímavého (a snad i chutného). Dalším pokrmem, který se ve filmu objeví jsou andorianské řepánky. Ty upekl Jan Gruber (Zephram) a proto na něj mám následující otázku:

Jak probíhalo pečení „andorianských řepánků“ a jak jsi docílil andoriansky modré barvy?

Celý proces pečení andorianských řepánků byl kombinaci přesného postupu podle prastarého receptu snad ještě z minulého tisíciletí, nepřesného odhadování správného množství barviva a improvizace v případě nedostupných surovin. Nejprve bylo třeba uvařit, oškrábat a nastrouhat červenou řepu. O potřebě řepu vařit, postupu ani čase sice není v receptu ani zmínka, prostě je tam "vařená řepa" uvedena rovnou jako ingredience, ale v tomto stavu se vskutku neprodává. Řepa při vaření ale hlídat nepotřebuje, na rozdíl od máku vařeném v troše mléka - to bylo naopak potřeba hlídat a míchat neustále. Při prvním pokusu jsem navíc neměl mák, a tak jsem jej nahradil kokosem.

Výrobu těsta značně usnadnila domácí pekárna, do které stačilo suroviny nasypat, zapnout patřičný program a čekat. Modré barvy těsta bylo dosaženo přidáním běžného potravinářského barviva E133:

které by nemělo chybět v kuchyni každého neekologicky uvažujícího člověka. Jde o syntetické barvivo vyráběné z uhelného dehtu či z ropy, které jak známo vznikly z čistě přírodních surovin. Údajně až 95% tohoto barviva trávícímu traktu odolá. Množství barviva jsem odhadl, stačí jej skutečně málo a po miligramech se špatně odvažuje. Po prohnětení v pekárně pak vznikla krásná andorianská barva, která byla tím správným signálem dobře zvoleného poměru. Nedoporučoval bych však sníst všechny řepánky najednou během krátké doby jednou osobou.

Rozválení trochu lepivého těsta, naplnění náplní a srolování do podoby jakéhosi závinu nebo štrůdlu bylo nezbytné pro poslední krok, a tím bylo samotné pečení. To už probíhalo poměrně nezajímavě, snad kromě focení v pravidelných intervalech. Andorianská barva na povrchu se začala mísit s barvou upečeného pečiva a celý útvar nabýval nečekaných a nezamýšlených tvarů.

Po vytažení z trouby, vychladnutí a nakrájení na kousky však byly andoriánské řepánky úspěšně připraveny na svou roli. A byly i poměrně dobré.