Kamera

Mimo kvality zvuku, masek a celkové přípravy pro natáčení fan filmu, se výrazného zlepšení dočkala i kamerová technika (a to nejen fyzická ale i co se stylu záběrů týče).  Pro natáčení využíváme výhod filmování na digitální zrcadlovky s výměnnými objektivy. Jedná se o výrazný kvalitativní posun oproti Metrénskému incidentu. Na technologický pokrok i jiné aspekty práce s kamerou jsme se zeptali Radka (Flashe) Běliny, hlavního kameramana Skrytých her. 

Proč jste se rozhodli filmovat na digitální zrcadlovky a ne na běžné kamery?

Hlavní důvod a největší výhoda spočívá především ve velikosti snímače zrcadlovek. Ten je oproti běžným videokamerám násobně větší a přináší tak velké množství výhod. Umožňuje lepší práci s hloubkou ostrosti a možnost dosáhnout rozostřeného pozadí, na které jsme zvyklí u filmu. Zásadně se tak zvyšují možnosti použití výrazových prostředků v rámci filmu (přeostřování na mluvící herce, zdůraznění podstatné části obrazu a podobně).

Jakou techniku konkrétně využíváte?

Filmujeme na techniku od společnosti Canon, konkrétně Canon 550D a Canon 600D a 3 objektivy s optickou stabilizací: 17-55/2.8 IS, 24-105/4L IS a 70-200/4L IS. Pro filmování je zásadní využití objektivů s konstantní clonou v celém rozsahu. Zajistí to, že není třeba v průběhu filmování ručně upravovat clonu při záběrech s různým ohniskem a tím měnit hloubku ostrosti mezi záběry.

Výhoda využití APS-C velikosti snímačů oproti plnému "Full Frame" je, že je rozměrem velmi obdobná filmovému formátu Super 35, který se běžně ve filmu využívá. Důležitá je i cena fotoaparátů, která je u APS-C násobně nižší.

Na obou fotoaparátech je nainstalován „neoficiální“ firmware Magic Latern, který je velkou výhodou pro všechny kameramany filmující na zrcadlovky Canon. Umožnuje velice detailní nastavení a zvýšení kvality nejen výsledného záznamu, ale i snadnější obsluhu.

Každá „kamera“ má připojený externí mikrofon Rode VideoMic, který slouží pro zachycení referenčního zvuku pro synchronizaci s kvalitnějším, samostatně zaznamenávaným zvukem, viz: rozhovor o zvuku.

Do jakého formátu filmujete a jaké bude výsledné rozlišení?

Film natáčíme v rozlišení nazývaném FullHD (1920x1080) neprokládaně a ve filmové frekvenci 24 snímků za sekundu. Tedy přesněji 23.976p určených pro video a blu-ray média. Velkou otázkou před kterou stojíme je i to, zda budeme film finálně produkovat ve Full HD (1080p) nebo jen HD (720p) rozlišení. Snížení rozlišení totiž umožňuje využít původní záběr kreativněji při postprodukci, změnit rámování snímku nebo umožnit dodatečné drobné pohyby kamery, i když byl původní záběr natočen staticky. V neposlední řadě se i zkrátí čas renderování 2D i 3D a snižuje se požadavek na výkon PC na kterých pracujeme. V současné době jsou to většinou 4jádrová PC s procesory Intel i7 nebo i5, 16GB RAM a SSD disky.

Viděl jsem promítání „zeleného střihu“ pro štáb a připadlo mi, že obraz je kvalitní, ale tak trochu nevýrazný a lehce neostrý?

O filmování na zrcadlovky mluvíte jen v superlativech, jsou tady i nějaké nevýhody?

Filmování na zrcadlovky samozřejmě nemá jen výhody, ale většinu nevýhod je možné v rámci amatérské a poloprofesionální tvorby zanedbat.

Jak se jako kameraman připravuješ na natáčení?

Tohle je hodně zajímavá část natáčení. Jedna je vždy příprava ještě před vlastním natáčecím víkendem a za druhé, protože jsem za kamerou nestál jen sám, ale fungoval jako hlavní kameraman, to bylo vymyslet, kdo u které kamery bude a co bude zabírat, alespoň orientačně.

Mít připravené a dobité baterky, objektivy, světla je nezbytnost, která kdyby se podcenila tak způsobí čekání mnoha lidí. A na závěr to vše vždy naložit do auta, následně pronést budovou do místa, kde jsme natáčeli (několik pater, kde využití výtahu bylo hodně omezené) vypadá jako samozřejmost, ale bez vzájemné pomoci celého štábu by to byla nebetyčná „pakárna“.

Důležité bylo připravit i kamerový deník. Na začátku jsme poctivě zapisovali více parametrů, ale po prvním zkouškách a zejména díky „neoficiálnímu firmware“ Magic Latern jsme mohli už zaznamenávat jen informace důležité pro klapku a pojmenování souborů podle scén a pokusů.

Jaký je z pohledu kameramana rozdíl mezi natáčením v interiérech a exteriérech?

Bude to znít možná trochu přízemně, ale hlavní rozdíl je v logistice a vnějších vlivech. V interiérech si můžete všechno krásně připravit, máte dostupný přívod elektrické energie pro světla a nahrávání audia. 

Naproti tomu v exteriérech, natáčeli jsme převážně v Praze na různých místech Šáreckého údolí, pořád řešíte, jak se s těžkou výbavou (kamerový jeřáb, stativy, rekvizity) dostanete na místo a jestli budete mít dost energie pro kamery a zvuk. Takže se často běhalo do aut, která jsme se snažili vždy zaparkovat co nejblíže placu, dobíjet baterky do speciálních nabíječek připojených na 12V autobaterie. A to nemluvím o dolly, která měla cca 50kg doplněných několika metry plastových kolejí. Ta se dala odnést reálně tak 20-30m a ne přes kilometr a víc, což byla běžná vzdálenost mezi zaparkovaným autem a místem natáčení.

Světla jsme řešili odraznými deskami a snažili se stíny vykrýt prostřednictvím přirozeného slunce. Řešit to jinak v našem provedení nebylo reálně, protože by to znamenalo vozit (třeba zapůjčený) benzínový nebo naftový agregát na výrobu energie a kvůli jeho hluku všechny rozhovory i ruchy nahrávat ve studiu postsynchronem.

Vnějších vlivů jsme si užili dost, venku v Šárce létala letadla, štěkal pes a za největší problém jsme považovali lidi „čumily“. I když jsme je slušně požádali, aby byli tiše, bylo to zbytečné. Výkřiky: „Jé támhle filmují“ a jiné inteligentní výroky možná lehce zazní na pozadí, ale diváci by je neměli slyšet ani vnímat. V interiérech jsme zažili naopak historku, kdy se parta dlaždičů rozhodla o víkendu 200kg dusákem na dlažbu jemně ladit chodník, těsně u budovy kde natáčíme. Byť se jedná o starou zástavbu na Praze 1, tak se celá budova rozechvěla a šířila hlasité „dus“, „dus“. Vyběhli jsme ven, částečně v maskách, a pánů řemeslníků jsme se slušně zeptali, jak to budou dlouho dělat. Asi se trochu zalekli a prohlásili, že už mizí, naložili techniku a za 10 minut byli pryč.

Která scéna/natáčecí den ti utkvěl v paměti jako nejnáročnější co se kamery týče?

Když se teplem rozpadla karta i se na ní poškodil souborový systém a na kartě byl skoro celý natáčecí den z jedné kamery. V průběhu noci se podařilo data obnovit a druhý den je Margh v průběhu dne při prostojích v natáčení ručně přejmenoval, případně spojil do správných celků.

Z těch veselejších to bylo zejména natáčení v kavárně ve Vodafonu. Takové soustředění lidí a techniky a zejména jejich nasazení pro dosažení pěkného výsledku je podle mne na amatérský počin úctyhodný výkon. V reálném prostředí se totiž dá využít mnohem více z klasických filmařských technik a i využít lépe kamerový jeřáb a dolly

Nějaká veselá historka z natáčení zpoza kamery?

Vtipných momentů způsobených přeřeky nebo uvědoměním si dvojsmyslu nějaké věty nebo interakce byla spousta. Kameraman se ovšem musí udržet, aby nevyprskl smíchy a nezkazil záběr. V našem případě ale často smíchem vybuchli herci. Tak se jelo stejně znova. 

Na některé vtipné momenty se můžete těšit v bonusech. V průběhu nás napadlo pár nápadů a tak jsme si tím natáčení trochu okořenili. Jako třeba, jakou barvu toaletního papíru používají romulané?