 |
Star Trek bez pořádných uniforem, to by nebylo to pravé. Mimo federačních důstojníků se na natáčení museli připravit i Romulané. Pro ty bylo potřeba hned dva typy uniforem: vojenské a diplomatické. Přípravy těchto kostýmů a i dalšího se chopila Zuzana "Zana" Bělinová a zde si můžete přečíst, co to obnáší. |
| |
Jaké uniformy a kostýmy jsi pro fan film šila? |
 |
Uniforem a kostýmů bylo hned několik. Přímo pro fanfilm to byly kostýmy Romulanů (dvě vojenské uniformy a dva obleky pro diplomaty). Dále bylo ve fanfilmu použito hned několik uniforem, které jsem měla již ušité – dvě dvoudílné TNG uniformy, jedna jednodílná a jedna krátká uniforma. Tyto uniformy se ve filmu vyskytnou hned několikrát na různých postavách. Jedním z překvapivých zjištění pak bylo, že jednodílná uniforma, kterou jsem šila pro sebe, posloužila hned několika hercům. A to navzdory faktu, že jednodílnou uniformu je třeba na nositele hodně pečlivě vypasovat, aby dobře vypadala. Tahle se ale ukázala být univerzální velikostí na řadu herců. |
| |
Který z nich byl nejnáročnější a který nejzajímavější? |
 |
Z kostýmů šitých pro fanfilm byly ty zajímavější i náročnější romulanské vojenské uniformy, i když náročné byly z trochu nezvyklého důvodu. Látka, ze které jsou šité, byla proužkovaná. Romulané mají ale uniformy kostičkované, a tak se látka musela „dokostičkovat“ – prošít v pravidelných rozestupech, což byla ubíjející práce. Vzhledem k de facto jednoúčelovosti těchto kostýmů jsem se ale pak snažila o spíše jednodušší provedení, a náročnost byla tedy v porovnání s jinými mými kostýmy, jako třeba kostým Q jako soudce, podstatně jednodušší. |
 |
Zajímavá také byla tvorba extra širokých ramen vojenských kostýmů, kdy se od původního nápadu vyztužení molitanem muselo přejít k doplnění ještě o plastovou výztuž, aby ramena držela. Tento plast ale zase učinil bojové scény poněkud nebezpečné, neb při bočním úderu do ramene se zarýval do krku. Naštěstí vše dobře dopadlo, i když jeden z herců vypadal po natáčení trochu jako po pokusu o stětí |
| |
Jak jsi se k šití vůbec dostala a baví tě to? |
 |
Šití a další ruční práce (háčkování, pletení) mne baví u od dětství, kdy jsem si šila na panenky a plyšáky. Na běžné nošení si šiji jen výjimečně, zato startrekové kostýmy či uniformy mne ani nenapadlo si kupovat. Zaprvé je to drahé, a za druhé by byla škoda nepropojit své dva koníčky – ruční práce a Star Trek. Šiji si především pro vlastní (rodinnou) potřebu, a i tak se mi to trochu vymyká z rukou – mám doma cca 10 párů (pro mne a manžela) startrekových kostýmů prakticky ze všech období, ke kterým ještě nyní přibývají startrekové oblečky na naši holčičku. A k tomu se sem tam nechám ukecat k ušití kostýmu pro nějakou akci – jako je fanfilm. |
 |
Šití mne baví, i když v některých fázích bývám docela naštvaná (doma by mohli vyprávět) – především když se mi nedaří vymyslet, jak dosáhnout kýženého vzhledu, a pak když po prvním vyzkoušení není výsledný dojem, jaký bych chtěla, a čekají mne úpravy a předělávky. |
| |
|
| |
Podle čeho vznikaly střihy, z čeho kostým vychází? |
 |
Střihy na kostým u mne vznikají vždy obdobným způsobem. Základem je podrobné koukání na filmy, kde se kostým vyskytuje, kdy se snažím postřehnout, jak se kostým chová a z jaké je tedy asi látky, kde jsou švy, zipy, apod. Vlastní střih pak vychází z některého z již ušitých kostýmů či z běžného oblečení, podle kterého střih vytvořím. S šitím dalších a dalších kostýmů už mám několik osvědčených střihů na různé typy uniforem, a tvorba střihu je tedy jednodušší. Nesnažím se si stáhnout střihy z internetu – nebaví mne je vyhledávat, a navíc vlastní uzpůsobení na danou postavu stejně musí každý udělat sám. |
 |
Pro Skryté hry byly konkrétní inspirace na romulanské kostýmy dvojí. Pro diplomatické kostýmy to byl kostým Kovala z dílu DS9 „Za války neplatí zákony“, a pak kostýmy uprchlíků z romulanského impéria v díle TNG „Tvář nepřítele“. Ze stejného dílu pochází také inspirace pro kostýmy romulanských vojáků. Schválně píši jen inspirace, neb o přesně stejný vzhled jsem se ani nesnažila, vzhledem k velmi specifickým látkám, ze kterých mají Romulané uniformy. Na druhou stranu v průběhu seriálů je vidět, že se kostýmy proměňovaly a obměňovaly, a že ani profíci to nemají se sháněním stejných kostýmů snadné. |
| |
|
| |
Je složité sehnat správné látky? Jak takový lov probíhá? |
 |
Sehnání správných látek je věc náročná, nejistá a vlastně nereálná. Situaci komplikuje i to, že kostýmy vypadají jinak ve filmu a jinak v realitě. A sehnání přesně stejné látky, pokud se nejedná o jednoduchou jednobarevnou, je prakticky nemožné. Přiznávám, že já si na úplnou věrnost předloze zase tolik nepotrpím. Důležitější je pro mne, aby kostým vznikl v dohledné době, byl nositelný a ne zas tolik drahý, aby se člověk nebál ho používat a třeba umazat. |
 |
Na druhou stranu to neznamená, že nejprve netrávím spoustu času přehráváním filmů či dílů, kde se kostým vyskytuje a pak další spoustu času „lovem“ správné látky. Mám už v Praze několik vytipovaných obchodů, kam chodím pro určité typy látek. Vím tedy kam zajít, když hledám látku levnou ale něčím specifickou, látku kvalitní jednobarevnou, atd. Zároveň musím zmínit, že látky a ušití kostýmu jsou jen částí úspěchu. To, co dělá kostým kompletní, jsou doplňky, jako jsou odznaky, opasky, zbraně, atd. To už není má parketa, zde se zapojili další členové týmu, především Margh a využili jsme také odznaky od Tai. |
| |
|
| |
Mimo kostýmů jsi vyráběla například i pilotní křeslo, respektive potah, který mu dal ten správný vzhled. Jak se takové pilotní křeslo vyrábí? |
 |
Křesla vznikla ve spolupráci s režisérkou Annie, která dodala jak nápad, látky, tak i vlastní křeslo, které se využilo (tedy vlastní pracovní židli). Náhodou bylo, že zcela stejnou židli máme doma také, a tak se myšlenka udělat křesla dvě hned nabízela (i když mne moc nepotěšila). |
 |
U křesel bylo požadavkem, aby nešlo o trvalé našití potahů, ale aby byly sundatelné, přeci jen to byly v základu naše židle. To si vynutilo použití suchých zipů, aby šly potahy snadno sundat bez párání. Tím se bohužel trošku zhoršil vzhled, a navíc jsem při šití nepočítala s tím, že budou potřeba i jiné než čelní záběry. Z ostatních stran je proto více vidět „pod pokličku“, jak potahy na židli drží. Výsledek pak ale vylepšily područky vytvořené z kartonu potaženého látkou, které udělala Annie. Více o pilotních křeslech si můžete přečíst zde. |
