S kamerami do přírody - za Star Trekem

Ačkoli většinou píšu své reportáže z výsadků největšího trekistického klubu CZ Kontinuum v přírodě i ve vnitřních prostorách, můj nejnovější zážitek byl malinko odlišný. S kamarády trekisty jsem se sice opět potkal v přírodě, avšak tentokrát se nejednalo o klubovou akci, ale o natáčení záběrů v exteriérech pro nový startrekový fanfilm z řady tzv. Chybějících příběhů. Ta volně navazuje na již uvedený první fanfilm z téhož studia “Star Trek: Metrénský incident“. Však v něm potkáme i mnoho známých tváří včetně kapitána lodi Avatar Talisy Ren v podání Xyll a prvního důstojníka komandéra Doomer v podání Annie, která se opět ujala i režie celého projektu.

V sobotu 10. srpna 2013 probíhalo první natáčení v exteriérech. Sice jsem toho dne v záběrech nevystupoval, ale chtěl jsem se na filmování i tak podívat a navíc předvést Annie zapůjčený plášť pro svůj vulkanský kostým, až přijde řada na mě. Ze Lhotky na Divokou Šárku trvala cesta metrem a autobusem přes hodinu a ještě se muselo kousek šlapat, ale díky připravené mapce i navigaci v mobilním telefonu jsem nakonec celou skupinku našel.

Všichni už byli samozřejmě v plné práci. Xyll jako kapitán Talisa Ren a Invi coby doktorka Sintel Tirin (v moc pěkné masce a kostýmu “do terénu“) přehrávaly scénu po přistání raketoplánu na cizí planetě a oba kameramani, Flash i Margh, vše pilně natáčeli. Bylo vidět, že filmování je práce opravdu “mravenčí“, záběry se opakovaly mnohokrát, jak jsme o tom četli či viděli, a to nejen pro spokojenost režiséra, ale i kameramanů – obraz musí být řádně nasvícen, nesmí do něj nic vstoupit a postavy musí být vidět po celý záběr ze správného úhlu, aby nic nechybělo.

Však i nasvícení bylo proměnlivé – dokud svítilo slunce, držel Samuel obrovský ovál potažený lesklým materiálem (asi to byl alobal), aby se od něj slunce odráželo, takže vytvářel jakýsi přírodní reflektor (já zase chvíli držel větev, aby v jednom momentu nešla “do záběru“). Později se obloha zatáhla, takže reflektor přestal “fungovat“, ale naštěstí se sluníčko vracelo, a to se všichni hned vrhli ke kamerám, klapce, reflektoru... prostě, co se dalo.

A zdaleka nešlo jen o světlo, museli jsme řešit i otázku zvuku. Audio nám zajišťoval zvukař Zbyněk, který se ve svém řemesle rozhodě vyzná, ale byli jsme holt na veřejné cestě a nemohli jsme zabránit lidem nejenom v procházení kolem, ale často i v hlasitém hovoru. Nejvíce nám dala zabrat parta, která se usídlila v nedalekém altánku, a její smích byl slyšet opravdu hodně daleko, takže se je Margh vydal požádat, aby aspoň na chvilku hovor ztlumili. Zkusili to alespoň zčásti a záběry se nakonec natočily – skutečně mnohokrát, aby při postprodukci bylo z čeho vybírat, takže i Tar-ara v roli klapky měla těžkou práci, když se klapka zaplnila a ona si musela stále pamatovat číslo záběru a hlavně pokusu – před takovou pamětí klobouk dolů.

Nakonec byla konečně režisérka i kameramani spokojeni a i když se některé plánované záběry musely odložit na neděli, postupně jsme veškeré filmařské propriety i občerstvení zabalili a vydali se k zaparkovaným autům, odkud jsme se chtěli vydat k blízké restauraci. Ta nejbližší v Nebušících nás nabídkou ani cenami (a ani nevraživými pohledy číšníků) příliš neoslovila, tak jsme se nakonec vydali do KFC na Vítězné náměstí v Dejvicích (takzvaný kulaťák). Tam jsme zakotvili a dali si každý dle své chuti. Cesta od aut k jídlu ovšem díky rekonstrukci chodníků včetně jednoho hlubokého výmolu nebyla jednoduchá – ještě trochu těžší byl odchod, kdy se rozpršelo a museli jsme se dostat i přes bláto. Naštěstí jsme nakonec došli a dojeli domů bez úhony a celkově jsem byl s účastí na natáčení velmi spokojený. Je ovšem něco jiného účastnit se jako divák a na druhé straně zkoušet hraní sám, takže se i přes nějaké zkušenosti z amatérského divadla musím připravit, až se dostanu před kameru i já – snad hereckému řemeslu ani Vulkancům ostudu neudělám.

Tak se těšíme příště u kamery – live long and prosper!

Praotec trekkie